Antropocentrismus je pohled na svět, ve kterém je člověk středem a měřítkem veškerého hodnocení — příroda i ostatní tvorové se posuzují jen podle toho, jak jsou lidem užiteční. Pojem vznikl koncem 19. století jako kritika toho, že se moderní myšlení soustředí na člověka místo na Boha.
V kontextu vztahu ke zvířatům a přírodě slouží jako protipól přístupů, které přiznávají vlastní hodnotu i mimolidským bytostem bez ohledu na jejich užitečnost pro člověka. Kritici mu vytýkají, že ospravedlňuje vykořisťování přírody a zvířat jen proto, že nejsou lidmi.